close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

plemena

1. července 2009 v 8:45

Morgan Horse =)

1.cervence 2008 v 8:36|
Pořád se tvrdí že dnes žijící Morgan horse je ještě vetší a lepší než sám Justin Morgan.Důkaz pro otot tvrzení však není.Přesto je to díky svému vynikajícímu charakteru a své síle a vytrvalosti výjimečně dobrý kůň.
Morgan horse má krátkou,širokou hlavu,mohutné žuchvy a malé uši.Má dobře vyvinuté svaly na krku a pyšní se bohatou hřívou.Morgan horse je kůň se spíše kratším tělem a má dost plochý kohoutek.Záď má silnou a mohutnou,zdobenou dlouhým ocasem.Také jeho nohy jsou spíše silné,nepůsobí ale robustně.V pohybu tento kůň projevuje mimořádnou lehkost.
Je velmi odvážný a ochotný k práci,přitom je nezávislí a současně přítulný-tak trochu jako kočka.Samozřejmě jen tehdy,pokud jezdec zvířeti také rozumí,to znamená,pokud se k němu chová rozumně a podle jeho potřeb.Zdá se vám,že je to trochu obtížný kůň?Vůbec ne!Morgan horse je jen hrdý a velmi inteligentní.

Appalosa

1.cervence 2008 v 8:36|
Jako většina amerických plemen, která mají delší historii, je i appaloosa potomkem dovezených koní Španěly v době dobývání Střední a Jížní Ameriky. Tyto koně ovšem ovlivnily buď tvrdé místní podmínky, nebo cílevědomý chov. U appaloosy se uplatnilo obojí. Nápadně zbarvený koník zdědil sklon ke skvrnitosti po španělských předcích, ale v podstatě je dílem indiánských chovatelů kmene Nez Percés. Ti žili v severovýchodním Oregonu, jihovýchodním Washingtonu a v Idahu. Obývali údolí řek včetně říčky Palouse, vlévající se do Hadí řeky (Snake river). Podle nevelké řeky dostala jméno okolní krajina i kůň. Díky pečlivému výběru indiánů vznikl otužilý, všestranný typ koně s velmi dobrou povahou. Po šestidenní bitve r. 1877 však byli Nezpercéové vyhnáni do malé rezervace v Idahu a museli chov koní omezit. Plemeno zachránili teprve v r. 1938 nadšení chovatelé z městečka Moscow.
Typickým znakem appaloosy jsou výrazné oči, jejichž duhovku dokola obklopuje dobře viditelné bělmo. Pokožka na chřípí a kolem genitálu je nepravidelně černobíle skvrnitá; skvrny musejí být drobné. Hříva a ohon jsou neobvykle krátké a řídké, tvrdá kopyta jsou obyčejně černobíle pruhovaná. Nezpercéové koně nekovali. Appaloosa je vysoká 144 až 154 cm, zřídka více. Hlava má rovný profil a nápadně pohyblivé uši, krk je dlouhý, obloukovitý, hřbet rovný, trup dobře osvalený, nohy poměrně krátké. Původní typ byl všetranný jezdecký kůň a nosič, dnes je appaloosa žádána jako dobytkářský kůň a pro rekreační i terénní ježdění.

Zbarvení appaloosy

Nejnápadnějším znakem, jímž se appaloosa liší od všech amerických plemen, bylo její neobvyklé skvrnité zbarvení, které se příliš často nevyskytovalo ani u španělských koní. Zprvu zřejmě převládaly drobné skvrnky, v Evropě označované jako tygr. V tomto případě jsou skvrny na bílém podkladě rozeseté víceméně pravidelně po celém těle. Toto zbarvení možná zdědil právě po appaloose americký pony. Později se však zbarvení měnilo, přibývalo ploch smíšené srsti a appaloosa se stávala výjimečnou. Vyhranilo se šest typů základního zbarvení. První tři jsou koně s podkladem jednobarevným, ať bělouši, hnědáci či ryzáci. Na jejich srsti jsou víceméně pravidelně rozptýleny skvrnky, dost nepravidelné u tygra, který se u appaloosy nazývá leopard. Skvrny jsou i na hlavě a na nohách až ke kopytu. Negativem je snowflake (sněhová vločka) nebo frost (jinovatka), drobné bílé kvítky na tmavém podkladě po celém těle. Poměrně vzácným zbarvením je raindrops (dešťové kapky); velké skvrny kapkovitého tvaru jsou rozmístěny hlavně na trupu koně, hlava a nohy jsou bílé. Základem dalších třech typů jsou tmaví koně se světlou zadní částí hřbetu a světlou zádí. Toto zbarvení se nazývá blanket (deka). Jednobarevná deka je bez dalšího označení. Deka s velkými skvrnymi je spotted blanket, prakticky nejoblíbenější typ. Nejsložitější typ blanketu je dark foreparts, kdy jsou na světlé zádi velké tmavé skvrny, kdežto tmavý předek může být drobně světle i tmavě skvrnitý.

Mustang =)

1.cervence 2008 v 8:36|
Původ zdivočelého amerického koně je velmi složitý. Základem byli španělští koně, jako ušlechtilé typy andaluských a orientálních koní, tak i španělští poníci a jejich kříženci. Uprchlí nebo opuštění španělští koně vytvořili na pláních na jihozápadě USA obrovská stáda. S přibývajícími osadníky přicházeli i koně anglického, francozského a severského původu a v některých oblastech značně ovlivňovali ráz mustangů. Čistý španělský typ se pomalu vytrácel. Na počátku 20. století žilo v USA přes milion zdivočelých koní. Byli soustavně a surově vybíjeni. V 70. letech musely úřady přistoupit k jejich ochraně.
Mustang španělského typu je statný kůň, vysoký 135 až 152 cm. Mívá dlouhou, výraznou, někdy i těžkou hlavu, bohatou hřívu a ocas a nápadně pohyblivé uši. Kohoutek je málo výrazný, hřbet spíš rovný, ocas nízko nasazený. Kůň má silné svalstvo, pevné suché nohy a velmi odolná, tvrdá kopyta, nepotřebují podkovy. Zbarvení je neobyčejně proměnlivé, často s archaickými znaky, např. s úhořím pruhem, zebrování noh, zvlněnou hřívou nebo skvrnami. Typická je neobyčejná houževnatost, tvrdost a vytrvalost, obratnost při pohybu v nejtěžším terénu, skromnost a otužilost. Povahově jsou mustangové nevyrovnaní. Z některých vychovali indiáni koně neobyčejně ochotné, učenlivé a doslova přítulné, jiní jsou nezkrotní. Hřebci nazívaní bronco jsou nezdolní bojovníci a používajíse při rodeu. Mustang se stal předkem mnoha typů koní indiánských i amerických, hlavně honáckých plemen. Dnes se považuje za národní památku.
Stádo mustangů
shrnuto z knihy od ponyclubu-američtí koně snů

Hafling

1.cervence 2008 v 8:36|
Hafling, neboli "krásný blonďák z Alp". Svojí výškou do 150 cm patří mezi poníky, ale možnostmi jeho využití se hafling řadí určitě mezi koňské velikány. Rakouské národní plemeno dostalo své jméno po vesničce Haflingen, kde vzniklo a posléze se pro své všestranné využití, svou nenáročnost, snadnost chovu a především pro svůj výborný charakter, rozšířilo nejen v zemích Rakouska, ale i do celého světa. Připouštěním chladnokrevných norických klisen arabskými hřebci, především linií El Bedavi a Dahoman a cíleným výběrem jedinců se v průběhu jednoho století chovatelům podařilo vytvořit plemeno koně v ustáleném typů a barvě - ryzáci všeech odstínů se světlou hřívou a ohonem bez příměsí šedých či černých žíní (čím bělejší, tím žádanější) a bez bílých odznaků na končetinách, s kohoutkovou výškou 136 - 150 cm. V současné době se chová ve dvou rázech - těžší - v typu malého chladnokrevníka, - lehčí - jež se exteriérově blíží sportovnímu typu koně. Podmínkou zařazení do chovu je i výborný charakter a chuť pracovat.

Norik

1.cervence 2008 v 8:36|
Patří k nejstarším evropským plemenům a někteří odborníci ho dokonce považují za přímého potomka původního západního divokého koně, který však není paleontologicky doložen. Jméno dostal podle římské provincie Noricum, která se rozkládala na území dnešního Rakouska, části Švýcarska a Bavorska. Norici byli od 16. do 19. století zušlechťování španělskými, neapolskými a belgickými hřebci. Plemeno norik bylo poprvé definováno r.1884 v Rakousku.
Moderní norik je těžký chladnokrevník určený k tahu. Podle standardu má být vysoký 157 až 162 cm, délka hřbetu je 165-175 cm. Má méně ušlechtilou hlavu s klabonosem a svalnatý rovný krk, u hřebců a valachů s výrazným tukovým hřebenem. Kohoutek je dost vysoký, prsa široká, hřbet měkčí, záď strmá a louplá. Kratší nohy jsou kostnaté a mají jen malé rousy. Zadní nohy mají často šavlovitý postoj. Zbarvení noriků je neobyčejně proměnlivé a neobvyklé, často byli žíhaní, nevybělující bělouši, červení i modří, skvrnití apod. V poslední době byli ovlivněni belgiky a clydesdaly a zušlechtěni kladrubskými koňmi, takže vznikl jihoněmecký chladnokrevník, převážně hnědák nebo ryzák. Původní typ se v mnohém setřel, zůstala jen bohatá hříva a dobře ožíněný ocas. Původní norik byl horský kůň těžšího rázu, otužilý, pohyblivý, skromný a nenáročný na krmení. Byl všestranný a zvlášť se osvědčoval v dálkové dopravě. Dodnes si uchoval větší vytrvalost a odolnost než belgický chladnokrevník, dobrou povahu a vytrvalost.
norik-hlava

Český teplokrevník =)

1.cervence 2008 v 8:36|
Až do počátku 19 století se v Čechách uplatňovala v chovu teplokrevných koní španělská a neapolská plemena; teprve později se objevili angličtí plnokrevníci. Teplokrevníci se stali přikřížením anglické krve příliš lehkými a nevhodnými pro běžnou práci, a proto museli ustoupit chladnokrevníkům, kteří přejali hlavní úkoly v zemědělství a dopravě. Změnu pak způsobila armáda, která začala pro potřeby kavalerie dovážet anglonormany, hannoverské, oldemburské, východofríské hřebce i koně jiných teplokrevných plemen. Po roce 1918 se dováželi především oldemburští hřebci, ale nespnili očekávání, a proto se chov začal doplňovat anglickými plnokrevníky i polokrevníky. Výběrem z tohoto složitého souboru vznikl český teplokrevník, přičemž se ustálila řada linií.
Je to statný kůň, v kohoutku měří 170-175 cm, obvod hrudi měří asi 200 cm, obvod holeně 22-23 cm. Hmotnost těla přesahuje 600 kg. Dost těžká hlava je úhledná, krk mohutný a svalnatý, vysoko nesený, kohoutek málo výrazný, hřbet široký a dosti dlouhý stejně jako záď. Mohutné nohy mají výrazné klouby, krátkou spěnku a kopyta někdy příliš plochá s nepříliš tvrdou rohovinou. Přední nohy bývají někdy svázané. Hříva a ohon jsou dosti husté, zaplétají se. Běžně se vyskytují hnědáci a ryzáci, ostatní barvy jsou vzácné. Při úpravě srsti se často na zádi vytvářejí kartáčované šachovnice. Je to kvalitní pracovní kůň, vhodný jak k jízdě, zejména rekreační a terénní, tak k lehčí práci v zemědělství a lesnictví. Je učenlivý, ovladatelný, ochotný a vytrvalý.
Arno

Pinto

1.cervence 2008 v 8:36|
Jako většina plemen s nejednotně zbarvenou srstí je i pinto, anglicky Paint horse, česky strakáč, potomek španělských koní. V 16. století se jeho předkové dostali do Severní i Jižní Ameriky a tam se v různých oblastech rozvíjeli rozdílnými směry. Strakáč se ovšem vyskytuje i v jiných světadílech, ale právě jen v Americe se pintové, koně rozmanitého původu i typu, které spojuje jen zbarvení, stali uznávaným plemenem. Dokázala to americká organizace Pinto Horse, založená r. 1956, a trvalo jí to jen sedm let. Konkurenční organizace Paint Horse Association má sídlo v Texasu. Nejzanícenějšími chovateli strakáčů byli od počátku indiáni.
Pinto může mít libovolnou výšku, může být lehký, elegantní, ale i těžší, svalnatý, aby obstál terénu. Jeho hlava se může podobat hlavě plnokrevníka, araba nebo poníka, stále je to pinto. Důraz se klade na dokonalé nohy, bezvadné chody, zvláště mimochod, na řídký ohon a hřívu a na celkovou souladnost. Pinto Horse Association uznává čtyři typy - dobytkářského pinta, huntera, pinta pro rekreační jízdu a jezdeckého pinta pro soutěže či dostihy. Největší z nich je hunter (lovecký kůň). Nejdůležitějším znakem pinta je zbarvení, a to nejen srsti. Pinto může mít i každé oko jiné barvy a také kopyta rozdílných barev. I povaha může být velmi různá. Indiáni dávali pintům přednost z praktických důvodů, nebyli v krajině tak nápadní jako jednobarevní koně. Dnes je to kůň reprezentační, i když se využívá také k práci. Žádaný je pro westernové a rekreační ježdění.
Pintová kobylka s hříbětem

Arabský plnokrevník

1.cervence 2008 v 8:36|
Arabský plnokrevník, nejstarší a nejčistší koňské plemeno, je často považován za nejkrásnějšího koně na světě. Svou ušlechtilou hlavou, konkávním profilem, výraznýma očima, živou povahou a neopakovatelným plavným pohybem je bezpochyby jedním z nejdokonalejších zvířat. Přestože byl po mnoho s'toletí s velkou péčí šlechtěn, jeho skutečný původ není jasný. Jedinečný vzhled arabského plnokrevníka je určován, utvářením páteře, které se liší od ostatních koňských plemen v několika ohledech. Arab má 17 žeber (ostatní koně 18), 5 bederních obratlů (ostatní 3) a 16 ocasních obratlů (ostatní 18).
Arabský plnokrevník pochází ze severní Afriky a okolního Východu - zejména z Egypta. Arabským plnokrevníkem nazýváme pouze ty koně, kteří prokazatelně pocházejí z arabských koní importovaných z těchto oblastí. Pohyb araba se popisuje jako "plavání", Arab je ohnivý a odvážný, ale má neobyčejně dobrou povahu.
Arabský plnokrevník je nejstarší nebo druhé nejstarší domestifikované plemeno koně. Původ má v Arábii, kde byl po tisíciletí chován beduíny bez přimísení cizí krve. Často je používán ke šlechtění a zušlechťování jiných plemen. Velmi se hodí na dostihy. je tak elegantní pohybuje se tak nádherně.je známý svými elegantními pohyby,které vyniknou zejména ve cvalu. V klusu se arab pohybuje velmi harmonicky a uvolněně. Krok není zrovna nejsilnější stránkou tohoto plemene. Na drezuru ani na skoky nemá předpoklady. Arabové jsou velmi chytří, a proto se dají dobře vychovat. Toto plemeno je velmi oblíbené, mimo jiné i Napoleonem. Arabové mají typické znaky, které je zkrášlují. Je to typická hlava, labutí krk a ocas, který si nesou vysoko nahoře. Arábkové mohou být: vraníci (vzácně), ryzáci, palomino, pinto, plaváci, hnědáci, bělouši, strakáči a další šlechtění koně. Arab měří ke kohoutku přibližně 150 cm. Toto plemeno je velice vzácné. Křížením tohoto plemena s jiným vznikl např. anglický plnokrevník
a mnoho dalších plemen.

Typy

Rozlišují se podle klisen Muhamadových na tyto typy:
Kuhaylan: považován za nejušlechtilejší typ, převládají hnědáci
Salklaví: vyniká krásou a elegancí, převládají bělouši
Muniqui: vyniká v rychlosti a vytrvalosti, nejrychleji dospívá, převládají ryzáci
Hamdani: nejmohutnější, klidní, mírní, vytrvalí
Hadban: mohutnější, rychlí
Dnes už se tyto typy špatně rozlišují, protože často docházelo k jejich míšení

Specifikace

Kostrana rozdíl od ostatních plemen má jen 16 párů žeber a 5 bederních obratlů a 16 ocasních obratlů
Využitíparkur, drezura, dostihy, výstavy - všestranný jezdecký kůň
Výška144 až 152 cm
Barvav Evropě a Americe nejčastěji bílá
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama