close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Achaltekinský kůň

30. června 2009 v 12:12

Achaltekinský kůň



Obecně:

Původ achaltekince je zčásti záhadou, totiž už před rokem 1000 př. n l. se v Ašchabádu,dnešním středisku chovu achaltekinců,chovali tito slavní výkonní koně. Společně s jomudem, příbuzným typem se podobá koním nalezeným v pazyryckých mohylách (Altaj, hroby vládců Skytů), je příbuzný turkmenského koně. Často se tvrdí, že toto plemeno je stejně staré, nebo ještě starší než arab, neví se však nakolik arab ovlivnil toto plemena naopak. Jisté však je, že achalketinec je mezi koňmi naprostým unikátem, je odolný vůči velkému horku, vytrvalý a schopný překonat velké vzdálenosti při minimální spotřebě vody. Soudobý název pochází z názvu turkmenského národa Teke, který toto plemeno choval v oáze Achal. V těchto pouštních oblastech se kvůli špatné dostupnosti plemeno zachovalo v původní podobě. Turkmenské rodiny si mohly dovolit držet maximálně jednoho nebo dva koně, které si "piplali" odmalička. Krmili je z ruky a v případě nepřízně počasí si je brali i do svého obydlí - jurty. Tím vznikla velmi pevná vazba koně na svého pána, která není u ostatních plemen koní obvyklá. Turkmeni byli kočovníci, jejichž hlavním zdrojem obživy byly loupežné nájezdy na sousední území, tzv. alamany. Z tohoto důvodu byl holou nezbytností kůň, který je dostatečně rychlý, vytrvalý a zároveň odvážný. Říkalo se, že dobře vycvičený achaltekinec je ochotný položit život za svého pána. Turkmeni jezdili výhradně na hřebcích, klisny se používaly jen k chovu.

Charakteristika:

Achaltekinec není podle západních požadavků právě dokonalý. V kohoutku měří okolo 157 cm, má často dlouhý hřbet s náznakem štěpení zádě a nemá ani dostatečně osvalené bérce. Hrudní koš je často plochýa žebra málo klenutá, zato má neobyčejně vyvinuté hřbetní svalstvo. Hlavu, která upoutá svým tvarem i výrazem, nese vysoko (nad úrovní rukou jezdce), na dlouhém krku.Toto postavení hlavy, nad otěží, značně snižuje ovladatelnost koně. Kůži má obvzláště tenkou a srst velmi jemnou, což je charakteristické pro pouštní koně. Je to velmi inteligentní, učenlivý a komunikativní kůň, který si dokáže vytvořit velice silnou vazbu na "svého" člověka.
Zbarvení je hnědé, ryzé nebo plavé a velmi často má zlatý kovový lesk. Vyskytují se i vraníci a bělouši.

Využití:

Achaltekinec je proslulý svou vytrvalostí na velkých vzdálenostech v krutých klimatických podmínkách stejně jako svou zdatností v dostihu. Na území bývalého SSSR slouží achaltekinští koně k mnoha sportovním soutěžím, například ke skokovým, dálkovým jízdám a k drezuře.

Chov:

Původní domov achaltekince se nachází v oázách Turkménie, na sever od íránských hranic a na východ od Kaspického moře. Největším střediskem chovu v naší době byla Kosmomolská farma v Ašchabádu, ale choval se také v hřebčíne Lugovsk v Kazachstánu, v Gubenu v Dagestánu a v menší míře v Těrsku na severním Kavkaze. Nyní se achaltekinští koně chovají také na koňských farmách turkmenských kolchozů a velmi často se kříží s jinými plemeny. U nás vznikl roku 2003 Český svaz chovatelů Achal Teke. Důležitou chovatelkou těchto koní je i paní Petra Marešová, která je také předsedkyní ČS Achal Teke.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama